School academy & My love story

21. december 2013 at 14:25 | Lucy1616 |  My diary
To jsem byla zase jednou aktivní! :D Ve škole jsme totiž v pátel měli vánoční akademii, při které jednotlivé třídy hrají různá představení, scénky, zpívají a podobně. Jako moderátor celé akce byl vybrán jeden úžasnej kluk ze třídy, kterému budeme říkat třeba M (jeho jméno začíná na M). Ale musel si vybrat partnerku, aby tam nevystupoval sám. Když už se zeptal všech holek ze třídy, přišel ke mně a ptá se mě tím svým krásným hlasem: ,,Lucíí, nechtěla bys se mnou moderovat?". Ani si nedokážete představit ten okamžik, kdy ke mně přijde kluk, kterého už čtyři měsíce obdivuji, ale nikdy jsem s ním neprohodila víc než pár vět. V tom momentě jsem věděla, že tuto nabídku mu prostě nemůžu odmítnout, ale zatím jsem mu to neřekla. Musím ho přece trochu napínat, ne? Ale hned jak jsem přijela domů ze školy, sedla jsem k noťasu a napsala mu, že to beru a že se mnou může počítat. Další okamžik štěstí! Píše mi, jak hrozně moc je rád, že mu pomůžu. A ještě to krásný oslovení: Lucí. Doteď jsem nesnášela, když mi mamka takhle říkala, ale ,,Everything has changed." I můj postoj k němu se ještě víc změnil... Pokud je to možné, zamilovala jsem se do něj ještě víc, než kdy předtím. Příští den ve škole: ,,Lucí, tak budeš se
mnou teda moderovat?", a já: ,,No jasně, vždyť jsem ti to napsala!" Krásný, jak se ujišťoval. Domluvili jsme se ještě na pár podrobnostech, ale nejlepší bylo, když se mě ptal: ,,Mám si vzít sako na dva nebo na tři knoflíčky?" Při týhle otázce jsem chcala smíchy! :D Anebo: ,,Jakou barvu košile? A mám si vzít kravatu?" :DDD Radši ať mi poradí, jestli si mám vzít šaty nebo sukni! Večer na fb jsme se ještě radili, a tak jsem se rozhodla, že si přece jen vezmu černé slavnostní šaty, přesně tak, jak mi to každý radil. Přichází můj den D! Ráno celá nedočkává vstávám už v pět, abych se dokonale připravila. Díkybohu, vlasy mi drží jak nikdy jindy! Ofina dokonalá, objem prefektní. Tak to má být. Ještě před akademíí šla celá škola do kostela na předvánoční mši. Skoro jsem ani nemohla dávat pozor, protože už od předešlého dne jsem byla totálně ve stresu. Neměli jsme přece ani nachystaný úvod! Co tam jenom budu říkat?! Konečně mše skončila a my se mohli odebrat do školy, kde všechny třídy ještě zkoušeli a dopilovávali, aby to jejich představení bylo to nejdokonalejší. Já jsem se místo zkoušení odebrala s kámoškama na záchody, kde jsem se převlékla do šatů, učesala se a podobné holčičí věci, abych se mohla zúčastnit alespoň zlomku našeho nacvičování scénky Vánoční příběh. Naštěstí jsem jenom zpívala! :D Vejdu do třídy a všude se rozhostí ticho. A najednou zazní pár výkřiků: ,,Ty vole!" ,,Tý to sekne!" ,,Cože?!" Ostatní už jsem nezaregistrovala. Přicházím polichocená do našeho zpívacího hloučku a zase slyším chvály na moje šaty a jak moc mi to sekne. ,,Už stačí, ne? Ještě se budu červenat!," říkám si pro sebe. Nacvičujem první koledu, které nese název Nesem vám noviny. Po celou dobu zpívání na mě M koukal! A víte, kam nejvíc? Do výstřihu, haha :D Dokonce se na mě usmál, když jsme se střetli pohledem. Potom jsme se ještě vydali za jedním organizátorem akce a tentokrát mi zase on říkal, že mi to hrozně moc sluší a podobné věci :) A to dokonce i na ,,modrém koberci slávy!" Neměli jsme totiž červený, ale to nevadí, aspoň nějaký :D Při celém moderování byl na mě hrozně moc milej. A dokonce je i gentleman! Otevřel mi dveře a nechal mě projít jako první! :D Je to samozřejmost, ale jak pro koho. Proto mě to tak udivovalo. Abych to zkrátila, po akademii jsem do něj byla zamilovaná ještě víc! :D A to tak moc, že se mi o něm i zdálo! Chodili jsme spolu, ale potom jsme se stejně rozešli :/
Tento příběh není nijak smyšlený a všechno je založeno na pravdivých událostech z mého života, které se mi v předešlých dnech udály.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement